Letos jsme měli přislíbenou účast i poutníků z Třebíče a okolí na dva dny společného pěšího putování, se kterými nás pojí společné pěší poutě do rakouského Mariazell. Na závěr dvoudenního setkání jsme zamýšleli společně posedět a popovídat si. Vzhledem k propukající 2. vlně pandemie korona viru jsme šli bez nich a to pouze ve velmi omezeném počtu. Z Morašic se na pouť vydal s pisatelem těchto řádků ještě jeden poutník a šel s námi i hostěradický farář. To je důkaz, že i v tak těžké době se dá někam vypravit. Šli jsme polními cestami podél větrolamů, tak, jak tam před mnoha časy chodívali naši prarodiče. První zastávku jsme měli na faře v Oleksovicích, kde nám jáhen Petr připravil občerstvení. Poté nás komentářem seznámil s tamním katedrálním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Po krátké společné pobožnosti jsme se s jáhnem rozloučili a pokračovali do Lechovic. Prošli jsme lesem kolem oleksovického vřesoviště a polními cestami kolem vinohradu přišli k lesu u Lechovic. Lesní cesta končila u lechovického kostela zasvěceného Navštívení Panny Marie.

         Vzhledem ke stále se zpřísňujícím opatřením v probíhající pandemii jsme se rozhodli jít na tuto pouť jen pár dnů předem a neměli jsme proto nic zajištěno, jak to bývá zvykem. Vše jsem tedy řešil až v den poutě s jáhnem Petrem a svými známými z Lechovic prostřednictvím telefonátů. V Lechovicích nám svůj volný čas věnovala jedna místní farnice. Otevřela nám kostel k prohlídce a pobožnosti a zavedla ke studni, kde si poutníci berou vodu. Dovedla nás i k novogotické hrobce rodiny KÜBECKŮ, dokončené v roce 1866, kteří byli vlastníky lechovického zámku, jež byl původně opatskou rezidencí řádu Premonstrátů z Louky z roku 1720. Nynější podobu získal až přestavbou na přelomu 20. století.

         Po prohlídce jsme poseděli v místním hotelu WEISS u kávy, kde jsme si odpočinuli a popovídali. Poté jsme se zase vydali pěšky zpět. Na pěší pouť jsme vyšli v pátek dne 18. 9. 2020 v 8 hodin ráno. Domů jsme se dostali několik minut před 16 hodinou.