Podle pověstí slavil posvícení poprvé král Šalamoun u příležitosti zasvěcení nového chrámu. Uspořádal tehdy velkou hostinu, jíž dalo jméno právě vysvěcení svatostánku. Výraz „posvícení“ tedy znamená totéž co „posvěcení“. Dostavba kostela byla pro celou obec v dávných dobách mimořádnou událostí, protože jeho stavbě obyvatelé věnovali mnoho práce a dle možností vynaložili i nemálo peněz. Nejinak tomu bylo i v našich Morašicích. Církev zpravidla sama kostely nestavěla, ale po dokončení kostel převzala a starala se o jeho provoz i údržbu. Kostel jako takový je určen pro službu církvi a Bohu. Po dokončení stavby ale kostel nemohl být hned použit pro slavení bohoslužeb. Nejprve se musel slavnostním způsobem vyjmout ze světské sféry a „posvěcením“ jej slavnostně vyčlenit pro bohoslužby. Výroční slavnost posvěcení kostela se později přenesla na slavnost světskou se slavnostním obědem a lidovou tancovačkou u máje. Postupně k oslavě posvícení přibyli i různé zábavní parky, které nikdy neměly s náboženskou tradicí pražádnou souvislost. Vzhledem k tomu, že jsme si v morašickém kostele i letos mohli, v rouškách a beze zpěvu, připomenout onu událost „posvěcení“, která se udála v dávných časech, tak jsme o to letošní posvícení nepřišli. V důsledku pandemie jsme letos přišli pouze o to „posvícení světské“.

 zapsal kostelník Emil VEIS